Chování
Jídlo je v dnešní době k dispozici v hojné míře prakticky kdekoliv. Náš evolučně zakotvený program nás nabádá zajistit si přežití a těchto možností využít. Podobně jako u jiných evolučních programů jako např. u prožívání strachu v situacích, které pro nás nejsou z existenčního hlediska ohrožující i tyto „chutě“ lze řídit svým jednáním, vůlí. Zda-li odoláme při nákupu potravin kalorickým pochutinám, nebo ne tak závisí na naší psychické konstituci, která rozhoduje o tom, zda-li jsme dlouhodobě schopni žít „zdravě“ nebo ne.
Jídlo jako "náplast"
Jídlo je jako „náplast“ na stres. Když jíme, aktivují se hormony štěstí. Hladovíme-li aktivujeme produkci stresových hormonů. O tom, jestli jídlo jako „náplast“ na stres využijeme nebo ne, rozhodují z velké míry naučené vzorce chování. Někteří lidé se naučili ve stresových situacích odměňovat jídlem, tzn. v okamžicích, kdy tělo žádné jídlo nepotřebuje a přebytečná energie nás pomalu ale jistě odmění ve formě tukových polštářků. Fakt, že přibíráme nám ovšem na pohodě nepřidá. To způsobuje nespokojenost, frustraci z nepodařených pokusů o hubnutí a zase stres. Začarovaný kruh, který stejně začíná jako končí. Je těžké přenastavit si svůj systém, který k nadváze vedl. Někdy trvá dlouhou dobu jej změnit ve zdravější systém bez váhových výkyvů, v udržitelný zdravý životní styl.
Odkud se to bere?
Učíme se to buď v dospělosti, jako zvolený prostředek k vyrovnání se stresem (zpravidla u méně robustních osobností), anebo jde o vzorce chování zakotvené v dětství. Například tam, kde rodiče uklidňovali své dítě jídlem, je velmi pravděpodobné, že se dítě bude stejně chovat i v dospělosti. Dle motta: „Jsem naštvaný, jdu se najíst, bude mi pak líp“. Nebo například jako „náhrada pohlazení“ v emočně chladných rodinách může takto získaný postoj k jídlu být pěstován i do dospělosti….
Jídlo tak může být zdánlivým řešením pro téměř všechny problémy: stres, konflikty, nespokojenost.
Vliv genů? Ano nebo ne?
Genetická predispozice hraje určitou roli, nicméně až chování jednotlivce tento vliv buď zesílí nebo oslabí. Jinými slovy i se špatnou genetickou predispozicí může člověk zůstat štíhlý a vyhnout se obezitě.
Jen psychika?
Překročí-li ručička váhy jistou mez, změní se lidský metabolismus do takové míry, že hubnout „jen“ díky silné vůli prakticky již není možné.
Co s tím?
Zaměřit se na zjištění nezdravých návyků, automatizmů, motivaci k jídlu (např.: jídlo jako „náplast“ na frustrace a stres, špatné stravovací návyky ve „stresující“ práci, atd.), identifikaci spouštěčů, resp. „varovných signálů“ v situacích, kdy jíme víc než ve skutečnosti potřebujeme, posilování konstruktivního myšlení, sebedůvěry, cílevědomosti. Umění si stanovit reálné a udržitelné cíle, schopnost reagovat na neúspěch a podobně.
Přenastavit si systém „odměn“ bývá často klíčový postoj. Jídlo jako odměna se zpravidla etabluje delší dobu, tzn. člověk si na tento způsob odměňování již zvykl a není snadné způsob odměny jen tak změnit na odměnu „zdravější“ (např. pohyb, koníčky,..). Je to podobné jako u procesu učení něčemu novému: například u dětí, když se učí zavazovat si tkaničky – na začátku musí přemýšlet o každém kroku, jak to funguje, po nějaké době už to probíhá automaticky. Již není třeba si „mentálně procházet“ jednotlivé kroky. Proces se zautomatizoval. Jako u jídla. Když jíme nezdravě často si to buď neuvědomujeme nebo ztrácíme přehled o množství a výživové hodnotě anebo neznáme odpověď na to „proč ?“.
Do jaké míry, respektivě jak rychle se změna podaří závisí na naší vůli, to znamená na schopnosti dělat věci, které nejdou sami od sebe, schopnost jít cestou složitější, náročnější místo cesty nejmenšího odporu. Což ale odporuje naší přirozenosti, pohodlnosti a pokud možno rychlému uspokojení potřeb. Důležité je přitom posílení sebepojetí, uvědomění si věcí, které člověku dělají radost kromě jídla.
Proč je dobré žít zdravě?
Psychické problémy a nadváha se mohou navzájem ovlivňovat či podmiňovat, někdy vznikají psychické problémy. Tomto případě nejčastěji deprese kvůli nadváze, nebo byla na začátku deprese (což je v podstatě „stres“), která přibírání na váze způsobila případně zesílila.
Lidé žijící zdravě jsou zpravidla psychicky robustnější, sebevědomější a výkonnější. Méně často mívají pocit, že nemohou ovlivnit svoji životní situaci, dokáží lépe a vhodnými prostředky regulovat stres. Díky svým zdravým návykům trpí méně často psychickými poruchami, zejména depresí. Pravidelný pohyb, stejně jako jídlo, respektivě aktivity, které člověka baví jsou výbornými antidepresivy.
Kdo jsem?
Jsem psycholog zabývající se osobnostním rozvojem, výchovou a komunikací. Již přes devět let pomáhám klientům s klinickými obtížemi jako jsou deprese, úzkosti nebo vyhoření. Poskytuji krizovou intervenci těm, kteří potřebují okamžitou pomoc a úlevu od svých problémů.
